Akademie výtvarných umění v Praze
Studijní program Výtvarná umění
Ateliér malířství III / škola Michaela Rittsteina
DIPLOMOVÁ PRÁCE
DOMY VRAN
HOUSES OF RAVENS
Vypracovala: Barbora Dohnalová
Vedoucí diplomové práce: prof. Michael Rittstein
Oponent diplomové práce: Luboš Plný
Akademický rok 2017/2018
Ústředním tématem mé diplomové práce je malba interiéru. Název Domy vran vznikl v roce 2016, kdy jsem měla výstavu s tímto názvem. Motivy vystavovaných obrazů byly částečně totožné s tím, co jsem chtěla zpracovat v diplomové práci a to byl jeden z důvodů, proč jsem tento název použila. Dalším důvodem bylo užití slova „Vran“ a ne „Domy lidí“. Nechtěla jsem specifikovat, že obyvatelé všech mých interiérů musí být lidé. Nemusí v nich bydlet nikdo, či nemusí nikomu patřit. Pokud interiér patří určité osobě, zahrnula jsem její jméno v názvu obrazu.
Než se však dostanu k popisu samotné diplomové práce, chtěla bych ve zkratce popsat vývoj, který u mě proběhl během studia na Akademii výtvarných umění. V prvním a druhém ročníku jsem pracovala převážně na malých formátech, které vycházely z perokreseb a akvarelů. Byla zde silně vidět ilustrativnost, což mi bylo vytýkáno, avšak nedařilo se mi od ní upustit.
V prvních letech jsem do obrazu zapojovala i figuru, ale nebyla pro mé téma příliš důležitá, proto jsem ji začala z kompozic vypouštět. Již tehdy se v mých obrazech objevovaly interiéry a domy inspirované americkou architekturou. Kompozice však byly jednodušší a jako techniku jsem užívala akrylovou malbu. Zpětně si myslím, že mé malby by vypadaly lépe, kdybych už tehdy užívala techniku olejomalby.
Téma domů mi bylo blízké i po další studium, avšak zkoušela jsem je zasazovat do fantaskních prostředí, jako do rozbouřených vln moře, ohně nebo oblaků a obrazy byla na rozhraní surrealismu a ilustrativní malby. S postupem času jsem se rozhodla zkusit malbu kresebnosti zbavit a začala jsem pracovat s většími formáty. V 5. ročníku začaly vznikat první interiéry namalované technikou olejomalby. Zjistila jsem, že olejomalba mi daleko více vyhovuje a dává mi větší možnosti v práci s barvou. Začala jsem se více soustředit na světelnost a hrát si se stíny a slunečním svitem dopadajícím na předměty. Tehdy vznikly první velkoformátové malby knihoven, o kterých můžu říci, že byly počátkem mé diplomové práce.
Na souboru maleb k diplomové práci jsem začala pracovat již v červenci a rozhodla jsem se, že budu užívat větších formátu, 130×150 cm a 100×130 cm, a technikou olejomalby. Postupně jsem shromažďovala fotografické materiály, ze kterých jsem v některých případech vycházela. Některé z kompozic jsou čistě mou invencí, jiné mají základ ve fotografiích, jež jsem sama vyfotila, nebo našla na internetu. Malby podkrovních prostorů jsou inspirovány domem mých prarodičů, kde jsem trávila velkou část svého dětství. Nyní je půda zavalena prachem a předměty, se kterými jsem si jako dítě hrávala, knihami i starým oblečením. Důležitá pro mne byla práce se světlem a také s barevností, kterou se snažím navodit atmosféru. Hra dopadajícího světla na pokoj v různých denních či večerních hodinách se stala objektem mého zájmu.
Podle toho, co zde popisuji, je již pravděpodobně zřejmé, že ústřední náladou obrazů je nostalgie, vzpomínání na mé dětství a sny, ve kterých se často objevují prázdné místnosti zahalené do světla. Tuto atmosféru se snažím upevňovat absencí figur, které však nahrazují artefakty. V některých obrazech můžeme vidět náznak lidské přítomnosti například, otevřenou knihou, či deku přehozenou přes křeslo.
Motiv knih a knihoven se zde opakuje často. Odjakživa mě knihovny fascinují, jak vizuálně, tak svou atmosférou. Jako mladší dítě jsem v naší městské knihovně trávila větší část volného času, četla jsem nebo se jen usadila v skrytém koutu. Vždy ve mně knihovny vzbuzovaly pocit klidu a ticha. Je to místo k meditaci a člověk zde přemýšlí jinak, než uvažuje v okolním světě. Jsem zde obklopena tisíci příběhy, a ty jdou jakoby cítit ve vzduchu.
Často také maluji interiéry v rustikálním stylu, zde je vidět inspirace mou oblíbenou americkou architekturou a také Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Zde jsem vyrůstala a okouzluje mne prostota a pohádková atmosféra dřevěných staveb v zdejším skanzenu. Pro Valašské muzeum v přírodě jsem v minulosti vytvořila řadu perokreseb, proto si předměty a nábytek dobře pamatuji. Pro pokoje jsou zde typické obrázky svatých na zdi, které však zaměňuji za své oblíbené malby, nebo mé vlastní obrazy. Často se v mých malbách opakuje například Ostrov mrtvých Arnolda Bocklina, jeden z mých nejoblíbenějších obrazů. Ráda tyto detaily dávám jen lehce do pozadí, aby nepůsobily jako ústřední téma obrazu. Téma obrazu v obrazu samozřejmě není originalitou, avšak mne baví.
V poslední fázi procesu diplomové práce jsem se zaměřila na malbu interiéru mých oblíbených osobností. Vznikl tak například obraz F. Nietzscheho ložnice, který jsem nechala téměř nezměněn. Dále knihovna J. W. Goethe, která vhodně doplnila mou sérii knihoven, jeho knihovnu jsem však ozvláštnila o několik otevřených knih s ilustracemi symbolistických maleb, které jsem schválně nechala jen v náznaku. Posledním obrazem je „Tady seděl Munch“. Obývací pokoj, ve kterém sedával tento skvělý malíř. Jeho figuru jsem vypustila, a nahradila ji jeho malbami na zdi.
Velkou inspirací mi byl především Edward Hopper a Vilhelm Hammershoi. Jejich práce se světlem v interiéru je pro mne nekonečným vzorem. Atmosféra, která se v jejich malbách stále opakuje, je mi blízká a svým způsobem se snažím ve své diplomové práci o podobné vyznění. Ze současných umělců jsem se lehce inspirovala dvěma malířkami. Těmi jsou Mamma Anderson a Gillian Carnegie obě ve svých obrazech pracují s interiérem, avšak zasazují do něj často figury. Jejich malba je uvolněnější a místy jen lehce nahozená lazurní vrstvou barvy. K tomuto přístupu bych se ráda sama dopracovala. Malbu bych chtěla odlehčit a soustředit detailní vymalování jen na některé předměty a části obrazu. Jsem si vědoma, že mé obrazy stále působí ilustrativně a někdy i těžkopádně. Nejsem si vždy jistá, kdy přestat a kdy nechat některé místo prázdné. S touto vědomostí budu v budoucnosti nakládat a budu se snažit svůj styl a přístup k malbě pozměnit.
Na závěr bych chtěla shrnout poslední rok na akademii. Myslím, že jsem za poslední rok udělala krok vpřed, a naučila jsem se lépe pracovat s většími formáty a s hledáním tématu, vím však také, že mám stále hodně co zlepšovat. Studium na Akademii bylo významnou etapou v mém životě a mnohé mě naučilo. Pomohlo mi zjistit, čemu se chci po zbytek života věnovat a to chci poděkovat hlavně panu prof. Michaelovi Rittsteinovi a Romanu Frantovi.